Beseda pro 6. třídy

Začal nový školní rok a na druhý stupeň přišli šesťáci. Všechno je pro ně nové - noví učitelé, přišli jiní spolužáci, těžší učení, jiná část školy, přesuny ze tříd do tříd atd. Proto si pro ně naši sedmáci Anežka Vávrová, Barča Sazamová, Matyáš Fuit a Terka Tobiášová připravili besedu, ve které je seznámili s druhým stupněm a předali jim své zkušenosti. S organizací besedy jim pomáhali letošní osmáci Kačka Dvořáková, Adam Lacek a Lukáš Pilous, kteří besedu pořádali minulý rok právě pro ně, letošní organizátory.

Jmenuji se Lilli Samková, patřím mezi nejstarší na 2. stupni, chodím do 9. třídy. Byla jsem na besedu pozvaná a chtěla bych se zeptat na otázky, které mě během besedy napadaly. Nejprve se zeptám těch starších, osmáků.

Loni proběhl první ročník této besedy, jaké to bylo ho organizovat?

Kačka: Byla to skvělá zkušenost, ale bylo to celkem náročné, protože to bylo poprvé.

Lukáš: Přesně, bylo to poprvé, takže jsme to vlastně dělali sami s paní učitelkou Urbanovou. Neměli jsme žádnou předlohu. Bylo to těžké.

Adam: Ano, bylo to vlastně úplně něco nového. Letos měli sedmáci vlastně inspiraci a už tak nějak věděli, co čekat, ale my jsme vůbec nevěděli, jak to bude probíhat a co to bude.

Jaké zkušenosti z minulého roku jste sedmákům předávali?

Lukáš: Já jsem pomáhal Terce s prezentací a připravit písničky, vlastně jsem jí pomáhal s technologiemi.

Adam: Tak já jsem taky pomáhal Terce, ne s prezentací, ale spíš s tím plakátem. Potom jsem pomáhal s rozdělením scénáře. Také jsem pomáhal Barče, Anežce a Matymu, když mluvili, tak jak improvizovat, aby se nezasekli, když mluví, aby nebyli tak nervózní a šlo jim to lépe.

Kačka: Souhlasím s Adamem. Pomáhali jsme jim hodně i v tom, jak šesťáky udržovat v klidu a jak upoutat jejich pozornost. Zkoušeli jsme je i tím, že jsme pro ně připravili nějaké zákeřné otázky, které můžou mít šesťáci na učitele nebo školu.

Slyšela jsem, že se letos přihlásilo více zájemců o organizování besedy, že jste z nich museli vybírat. Jak výběr probíhal?

Lukáš: Tak já jsem u výběru nebyl, já jsem nestihl autobus, takže to přenechám Adamovi a Kačce.

Adam: Ano, přihlásilo se dohromady z obou tříd přes deset žáků, takže jsme museli vybírat. Kvůli tomu jsme zorganizovali takový menší konkurz. Někteří z přihlášených nakonec ani nepřišli. No, a na konkurzu jsme jim pokládali různé otázky, např. proč se vůbec přihlásili, jak by reagovali na určitou situaci, nebo jestli by si třeba poradili s tímto, jak by zvládli práci u počítače, jestli nemívají trému a podobné otázky. Podle toho, jak odpovídali, tak jsme vybírali ty, kteří budou mluvit a ty, kteří budou u počítače. Už jsme jim vlastně rozdělovali role.

Kačka: Probíhalo to tak, že jsme se ptali na ty otázky a z toho usuzovali, kdo by se třeba bál nebo nebál mluvit, kdo by uměl s počítačem a tak.

Moc děkuji za vaše odpovědi na otázky.

 

Nyní bych se ráda zeptala na pár otázek sedmáků, organizátorů letošní besedy.

Proč vidíte smysl v pořádání besedy?

Barča: No tak, že to těm šesťákům pomůže, že nebudou mít tak složitý přestup na druhý stupeň.

Anežka: Ano, myslím si, že jim to usnadníme, tím že jim řekneme, co je čeká.

Maty: No, tak rozhodně pomoc šesťákům.

Terka: Já to vidím stejně jako holky. Pomůže to šesťákům, aby se jim to na druhém stupni více líbilo.

V čem vám osmáci pomáhali?

Barča: Tak ve všem. Oni nám hlavně pomáhali se scénářem, co se bude říkat. Vlastně tak trochu nahradili paní učitelku Urbanovou oproti minulému roku, kdy osmákům hodně pomáhala právě ona. Ale tentokrát nám tu hlavní pomoct poskytovali osmáci.

Maty: Já to vidím stejně, tak předávám slovo.

Terka: Ještě nám pomáhali s prezentací a výrobou plakátů.

Anežka: Tak jak říkala Terka, tak nám pomáhali s tou prezentací a pomohli nám i zapsat ty body, jak to půjde za sebou.

 

Jak dlouho vám trvala příprava programu?

Anežka: Měsíc.

Barča: Možná i méně jak měsíc, možná tři týdny, protože my jsme nezačali hned úplně na začátku roku. Začínali jsme nějak ten druhý týden, co nás osmáci oslovili. Takže nějak okolo toho měsíce.

 

Co jste chtěli předat za zkušeností z vaší šesté třídy?

Barča: Tak třeba i ty horší zkušenosti, které se nám nelíbily, nebo co byla taková nepříjemná změna.

Maty: Hlavně přátelství, ta změna přátelství.

Anežka: No ta změna přátelství, to bylo takové těžké.

Terka: Nevím, já jsem tam skoro vůbec nemluvila, byla jsem u počítače.

Anežka: Já jsem chtěla šesťákům sdělit, že se nemusí bát učitelů, a že to učení bude těžší. Prostě, aby to na ně nevybaflo, jdu a takhle za rohem to na mě vybafne.

 

Jaké to bylo vystupovat před šesťáky?

Barča: Já jsem se toho docela bála, protože mně nejde mluvit před dospělými, ale před těmi šesťáky to bylo takové jiné. Čekala jsem, že to bude stejné jako před dospělými, že se budu stydět, ale pak už jsem se nestyděla. Třeba po první besedě mě to začalo bavit, že mě někdo vážně poslouchá a líbilo se mi to.

Maty: No mě právě taky, ta první beseda byla hrozný stres, úplně jsem se bál. Pak jsem viděl, jak šesťáci odcházejí šťastní, že se jim to nejspíš líbilo. Nedávno jsem na zastávce potkal kluky a říkali, že jak se nám to povedlo, a to mě inspirovalo. U té druhé besedy už to bylo v pohodě.

Barča: Přesně! Jedna holčina mě v ten pátek po besedě zastavila, že jsme to měli moc pěkné, že se to povedlo a pak dalších asi šest lidí mi to říkalo.

Terka: Tu první besedu jsem byla úplně strašně rozklepaná a myslela jsem si, že to nedám, ale potom to bylo v pohodě.

Anežka: To jste viděli, já jsem před tou první besedou měla fakt hodně velký stres. Já to mám jako se závody. Mám před nimi strašný stres, ale když už to probíhá, tak je to v klidu, stejně jako ta druhá beseda. Už jsem věděla, jaké to je.

 

Myslíte si, že vaše beseda usnadnila šesťákům příchod na druhý stupeň?

Anežka: Ano, určitě.

Barča: Já si myslím, že asi jako jo, ale myslím si, že na ty věci, co jsme jim vlastně v besedě řekli, by si časem přišli sami. Myslím si, že je to ale lepší jim to říct takhle dřív, že je to trochu uklidnilo takhle na začátku.

Anežka: Já si to taky myslím.

Maty: Taky si myslím, že jim to pomohlo.

Terka: Ano, pomohlo jim to.

Barča: Trochu jo, do začátku jim to určitě pomohlo.

 

Jaké nové zkušenosti jste pořádáním besedy získali?

Anežka: Mě to hodně pomohlo v tom, že jsem se naučila prosazovat své názory. Naučila jsem se mluvit nahlas, protože ty děti mě neslyšely. Taky spolupracovat. Vymýšleli jsme ty hry, scénář, co budeme říkat, kdo to bude říkat atd.

Barča: Spíš než zkušenosti jsem zjistila, že mě to baví. Třeba, že ta příprava není tak těžká. Scházeli jsme se kvůli tomu a někdy mě to moc nebavilo, už to bylo dlouhé. Zjistila jsem ale, že mě tu besedu bavilo prezentovat. Šesťáci mě poslouchali, říkala jsem si, doufám, že mě aspoň někdo uslyší, že budu třeba potichu. Bavilo mě to. Chtěla bych příští rok zase něco pořádat.

Maty: Tak mně to vlastně nepřineslo nic nového, akorát by to chtělo častěji nějaké takové besedy.

Terka: Jak jsem říkala, moc jsem tam nemluvila, takže s tím jsem se moc neposunula. Ale, například jsem se naučila lépe dělat prezentace na počítači.

I vám děkuji za odpovědi, jde vidět, že jste si na besedě dali záležet. Dobrá práce!  

 

A jak besedu vnímali šesťáci? Několik dní po besedě byli požádáni, aby vyplnili krátký dotazník, takovou zpětnou vazbu pro organizátory. Všechny reakce byly pozitivní. Z jejich odpovědí některé vybírám.

Co se vám na besedě líbilo?

Natka Durdilová: Na besedě se mi líbilo, že jsme se dozvěděli, jak to na druhém stupni chodí.

Sabina Pokorná: Líbilo se mi, jak prezentovali, že se máme učit a připravovat na hodiny.

Viky Rybová: Na besedě se mi líbilo, že sedmáci říkali, co jim pomáhalo a co nového začali na druhém stupni dělat.

 

Je něco, co vás na besedě uklidnilo slyšet?

Jirka Klier: Uklidnilo mě slyšet, že jsou deváťáci hodní.

Veronika Hrušková: Mě zase, že učitelé jsou hodní.

Kája Hřebíčková: Mě uklidnilo, že se nemusíme bát učitelů a celkově ani školy.

 

Odcházíte s něčím, co začnete nově dělat? Inspirovalo vás něco?

Milan Pechek: Nově si začnu dělat úkoly při odpolední pauze.

Kája Kamenská: Začnu se učit před testy.

Tomáš Řeháček: Inspirovalo mě, že se vyplatí dělat dobrovolné domácí úkoly.

Marek Krak: Inspirovalo mě slyšet, jak se máme chovat k učitelům, aby na nás byli hodní.

Lucka Lašová: Nově si začnu dělat úkoly hned, jak je dostanu.

 

Co byste si přáli vzkázat pořadatelům besedy?

Kája Hřebíčková: Beseda mě moc bavila.

Milan Pechek: Moc se jim to povedlo.

Natka Durdilová: Líbilo se mi, jaký jste pro nás měli program. Děkuji vám.

Veronika Hrušková: Děkujeme vám za besedu.

Zpětná vazba šestých tříd potvrdila, že se beseda Anežce, Barče, Matyášovi a Terce vydařila.

 

Na závěr bych ještě jednou chtěla poděkovat sedmákům za organizaci besedy a také osmákům za jejich pomoc. Myslím si, že se beseda podařila a doufám, že se bude opakovat i v příštích letech.  

 

 

Autorka článku: Lillian Samková, 9.A

Autor fotografií: Lukáš Pilous, 8.B

Autorka plakátu: Terezia Tobiášová, 7.A

Připojené fotografie